Recenze NEJEN střeleckých kurzů

Pistole Walther PPQ M2 9x19mm

Walther

Vytvořeno: 1.12.2018
Aktualizováno: 1.6.2022

Vybrat si první zbraň, není vůbec nic jednoduchého. O to více, když vlastně ani nevíte, co chcete. To naštěstí nebyl můj případ, protože jsem měl poměrně jasnou představu o tom, jak by má zbraň měla vypadat. Rozhodně jsem chtěl pistoli s polymerovým rámem. S jednoduchým ovládáním, bez pojistek a bez kohoutu. Spolehlivou, takže bez technických experimentů. Za rozumné peníze, mezi patnácti a dvaceti tisíci korun. V ráži 9x19, s kapacitou alespoň patnáct nábojů. A pokud možno, která se běžně prodává, aby nebyl problém sehnat příslušenství a náhradní díly.

To všechno splňovala, a navíc se mi i líbila, pistole Walther PPQ M2. Krátce na to byla moje. Nebudu se zdržovat technickým popisem, ani důkladnou recenzí, těch je na internetu více než dost. Zaměřím se pouze na mé zkušenosti. Pistole mi sedí perfektně v ruce (mám velikost rukavic L) s největším výměnným hřbetem. Jediný problém, se kterým jsem se potýkal téměř tři čtvrtě roku, jsem měl s prodlouženými záchyty závěru. Čas od času jsem si totiž přizvedl záchyt a zajistil závěr v zadní poloze. Stávalo se mi to asi tak jednou na sto výstřelů. Když jsem střílel na venkovní střelnici a bylo chladno, tak klidně i tři krát na sto výstřelů. Začínal jsem si i pohrávat s myšlenkou, že záchyt závěru trochu upravím, abych si ho nepřizvedával. To jsem ale bral pouze jako poslední možnost. No a z ničeho nic se to přestalo stávat. Zřejmě jsem nějak lépe poskládal palce na rámu a bylo po problému. Teď už vůbec nevím, kdy se mi to povedlo naposledy. Řekl bych, že minimálně rok se mi to nestalo.

Přibližně po vystřílení čtyř tisíc nábojů, se mi odlepila fosforující tečka z hledí. Samozřejmě jsem ji nenašel, a tak jsem odlepil i tu druhou a nechal ji pouze na mušce. Ono vůbec použití mířidel s fosforujícím zvýrazněním mi nedává moc smysl. Zbraň musíte nosit skrytě, takže se mířidla nemohou nasvítit a když tasíte zbraň, tak na nasvícení není čas. Tak moc nechápu, k čemu tam obyčejnému uživateli jsou. Je sice možné koupit celkem levně nové hledí, ale tuto možnost jsem ihned zavrhl. Raději jsem si objednal tritiová mířidla se světlovodným vláknem Truglo TFX PRO. Nejprve jsem sice váhal, protože nejsou zrovna nejlevnější, ale potom co jsem je poprvé vyzkoušel, jsem byl rád, že jsem si je nechal nainstalovat a říkal jsem si, že jsem to měl udělat už dřív. Pokud je absolutní tma, tak díky tritiovým kapslím, lze snadno srovnat mířidla. Pokud je střelec venku, tak zase díky světlovodným vláknům se mířidla příjemně rozsvítí. Díky jejich tvaru je lze i velice rychle srovnat bez sledování světelných bodů. Prostě jsou dokonalá a za ty peníze rozhodně stojí. Navíc jako bonus, je podkosená hrana hledí, díky které, lze velice snadno provádět nouzové ovládání zbraně jednou rukou.

Přibližně po roce a půl používání zbraně, jsem se rozhodl objednat si prodloužení zásobníků a zvýšit tak kapacitu o dva náboje. Nejprve jsem ani nevěděl, zda bude možné zbraň s tímto prodlouženým zásobníkem nosit, tak aby stále byla skrytá. K mému překvapení prodloužený zásobník na skrytost zbraně neměl vliv. Na co měl, ale vliv, tak to byl úchop. Díky prodloužení, se totiž může o zbraň opřít i malíček nedominantní ruky a tím, že je na zbrani všech deset prstů, tak je úchop bezchybný. Dokonce se mi i zdá, že s prodlouženým zásobníkem je zbraň lépe vyvážená. Pro rozšíření zásobníku použijete původní tělo zásobníku a podavač, ale je nutné objednat novou pružinu, patku a dno zásobníku.

Po vystřílení asi devíti tisíc nábojů jsem začal mít docela časté selhače a při suchém tréninku ve zbrani při spuštění občas divně chrouplo. Vyndal jsem tedy ze zbraně úderník, a když jsem ho rozebral na jednotlivé díly, tak jsem zjistil, že je prasklá ta slabší pružina, která je schovaná v opěrné objímce. Vyměnil jsem pružinu a zbraň opět fungovala bez závad.

Při patnácti tisících se objevila další závada. Vystřelil jsem první ránu na střelnici. Druhá rána nevyšla a spoušť se nevrátila do výchozí polohy. Vrátil jsem spoušť, tam kde má být a zkusil znovu vystřelit. Rána vyšla, ale spoušť opět zůstala vzadu. Po rozebrání zbraně jsem zjistil, že praskla spoušťová pružina. Během chvilky jsem ji vyměnil a pokračoval v tréninku. Naštěstí jsem si pořídil již většinu náhradních dílů, takže drobné závady si dokážu opravit okamžitě na střelnici a nemusím přerušovat trénink.

Se zbraní jsem jinak naprosto spokojený a rozhodně bych ji neměnil.

09/2019

Tento měsíc jsem překročil hranici dvaceti tisíc vystřílených nábojů a zároveň to byly přesně dva roky, co jsem začal tuto zbraň nosit každý den. Těch dnů, kdy jsem ji na sobě neměl, je velmi málo a vždy to bylo vynucené, např. cestování letadlem. Za ty dva roky jsem se nesetkal s žádným závažným problémem, kromě výše uvedených drobností, které se na zbrani vyskytly a rovněž jsem nenarazil na nic, kvůli čemu by se zbraň nedala každodenně skrytě nosit. Se zbraní pravidelně trénuji, přesto nenese žádné velké známky opotřebení. Jediné, kde lze nalézt nějaké stopy po používání, je na černění závěru a vytahovače. Po pravdě z vytahovače černění zmizelo poměrně brzy (od zpocených prstů při natahování závěru) a na závěru je vidět jeho opotřebení v přední části (zřejmě od vkládání a vyjímání z pouzdra) a v zadní části (asi od kontaktu s tělem, když je v pouzdře). Zbraň jinak funguje naprosto spolehlivě, dobře se nosí a pěkně se z ní střílí.

01/2020

Po 3 letech intenzivního výcviku, jak suchého, tak ostrého, 2,5 letech dennodenního nošení a vystřílení 23.000ks nábojů, jsem se rozhodl, to, co jsem se, se zbraní Walther PPQ M2 naučil, přenést na další zbraň. V žádném případě to neznamená, že bych na ni zanevřel nebo s ní nebyl spokojený. Jen se chci posunout dál. K čemuž mi menší zbraň určitě dopomůže. Je velice pravděpodobné, že v budoucnu i tuto novou zbraň, dočasně vyměním za další, ještě menší. Abych pak ještě později, střídal zbraně např. po týdnu, nebo po ukončení jedné tréninkové fáze.

VP

Walther PPQ M2

© 2018-2024 Recenze NEJEN střeleckých kurzů
Design by VP